1V tom čase uslyšel Heródes čtvrták pověst o Ježíšovi. 2I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho. 3Nebo jav Heródes Jana, svázal jej byl a dal do žaláře, pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. 4Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí. 5A chtěv zabiti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli. 6Když pak slaven byl den narození Heródesova, tancovala dcera Herodiady u prostřed, i zalíbila se Heródesovi. 7Pročež s přísahou zaslíbil jí dáti, začby ho jen požádala. 8A ona jsuci prvé navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na mise hlavu Jana Křtitele. 9I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal dáti. 10A poslav kata, sťal Jana v žaláři. 11I přinesena jest hlava jeho na mise, a dána té děvečce. I nesla mateři své. 12A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo a pochovali je; a šedše, pověděli Ježíšovi. 13To uslyšev Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. Což uslyševše zástupové, šli za ním pěšky z měst. 14A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich. 15A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů. 16Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti. 17A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě. 18On pak dí jim: Přinestež mi je sem. 19A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům. 20I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných. 21Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí. 22A i hned přinutil Ježíš učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej na druhou stranu, dokudž by nepropustil zástupů. 23A propustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam. 24Lodí pak již byla u prostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný. 25Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři. 26A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zlekali se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli. 27Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. 28I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě. 29On pak řekl: Poď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi. 30Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi. 31A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu, Ó malé víry, pročežs pochyboval? 32A jakž oni vstoupili na lodí, utišil se vítr. 33Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi. 34A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské. 35A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé. 36A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.