1A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce: 2Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. 3A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá? 4Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře. 5Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své. 6I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení. 7Pokrytci, dobře prorokoval o vás Iziáš, řka: 8Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. 9Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských. 10A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte. 11Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka. 12Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se? 13A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude. 14Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou. 15I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství. 16Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste? 17Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven? 18Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka. 19Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání. 20Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka. 21A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských. 22A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství. 23On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi. 24On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského. 25Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi. 26On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. 27A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich. 28Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu. 29A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam. 30I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval, 31Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského. 32Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě. 33I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili? 34I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte?A oni řkou: Sedm, a málo rybiček. 35I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi. 36A vzav těch sedm chlebů a ty ryby,učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu. 37I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných. 38Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí. 39A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.