1Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím), že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest? 2Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže. 3A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem. 4Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu. 5Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti. 6Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery. 7Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš. 8Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest. 9Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil, 10A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti. 11Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil. 12A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré. 13Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní. 14Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu. 15Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím. 16Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý. 17A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá. 18Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám. 19Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci. 20A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá. 21Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé. 22Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka; 23Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých. 24Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti? 25Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.