1Což tedy má více Žid? Aneb jaký jest užitek obřízky? 2Mnohý všelijak. Přední zajisté, že jest jim svěřen zákon Boží. 3Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní? 4Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Abys ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když bys soudil. 5Jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.) 6Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět? 7Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já ještě jako hříšník bývám souzen? 8A ne raději (jakž o nás zle mluví, a jakož někteří praví, že bychom my říkali): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichž spravedlivé jest odsouzení. 9Což tedy? Máme něco napřed? Nikoli, nebo jsme prvé dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem, 10Jakož psáno jest: Že není spravedlivého, ani jednoho. 11Není rozumného, není, kdo by hledal Boha. 12Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. 13Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů jest pod rty jejich. 14Kterýchž ústa plná jsou zlořečení a hořkosti. 15Nohy jejich rychlé k vylévání krve. 16Setření a bída na cestách jejich. 17A cesty pokoje nepoznali. 18Není bázně Boží před očima jejich. 19Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteříž jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby vinen byl všecken svět Bohu. 20Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha. 21Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky, 22Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící. 23Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. 24Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši, 25Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů, 26V shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy. 27Kdež jest tedy ta chlouba? Vyprázděna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry. 28Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona. 29Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Jistě i pohanů, 30Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru. 31Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme.