1Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou. 2A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá. 3Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi), každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry. 4Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla, 5Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové. 6Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry; 7Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování. 8Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností. 9Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému. 10Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte, 11V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce, 12Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční, 13V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce. 14Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte. 15Radujte s radujícími, a plačte s plačícími. 16Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce. 17Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi, 18Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce, 19Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. 20A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho. 21Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.