1Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. 2Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. 3Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. 4Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. 5Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. 6Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. 7Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. 8Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. 9Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. 10Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah. 11I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? 12Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? 13Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. 14Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou? 15Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. 16Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. 17Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. 18Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.