1Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm. Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba. 2Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah. 3Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou. 4Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám. 5Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu? 6Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě? 7Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám. 8Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství. 9Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší. 10Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení. 11Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati. 12Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. 13Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své.