1Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný. 2Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy. 3Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš, 4Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova. 5Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali, 6Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští, 7Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými. 8Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah. 9Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon, 10Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země. 11Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich. 12Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží. 13Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem. 14Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory, 15Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je. 16Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine. 17Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. 18A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.