1Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu. 2Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu. 3Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší. 4Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova. 5Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili. 6Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly. 7V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah. 8Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati, 9A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu. 10Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je. 11Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně, 12A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých. 13Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil, 14Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou. 15A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. 16A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.