1V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky. 2Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne. 3Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi. 4Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka. 5Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti. 6Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky. 7Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání. 8Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe. 9Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne. 10Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu, 11Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného. 12Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc. 13Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého. 14Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu. 15Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím. 16Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost. 17Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých. 18Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou. 19Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě? 20Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš. 21Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne. 22I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský. 23Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil. 24Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahabiti musili ti, jenž mého pádu hledali.