1Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati. 2Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude. 3Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš. 4Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. 5Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého, 6Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán, 7Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů, 8Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš. 9Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ. 10Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. 11Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností; 12Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. 13Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.