1Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, 2Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou, 3(Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji, 4A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých. 5Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má. 6Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě. 7Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu. 8Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne. 9Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země. 10Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. 11Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.