1Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. 2Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. 3Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. 4Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. 5Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. 6Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi. 7Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu. 8Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel. 9Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé. 10Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. 11Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. 12Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. 13I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. 14Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé. 15Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou. 16Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal. 17Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. 18Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. 19A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.