1Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.
2Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.
3Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.
4Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.
5Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.
6Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.
7A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.
8Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.
9Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.
10Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,
11Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.
12Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich.
13Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.