1Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho, 2Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka: 3Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého, 4Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati, 5Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu. 6Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských. 7Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho. 8Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé. 9Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují. 10Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého. 11Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj. 12Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé. 13Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka: 14Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil. 15Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím, 16A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou. 17Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému. 18Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.