1Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé. 2Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě. 3Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého, 4A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi. 5Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. 6Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé. 7Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého. 8Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým. 9Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých, 10A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou. 11Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho. 12Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje. 13Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost. 14Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její. 15Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí. 16Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva. 17Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné. 18Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou. 19Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností. 20Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu. 21Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti. 22I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému. 23Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se. 24Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj. 25Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde. 26Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen. 27Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil. 28Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe. 29Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí. 30Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého. 31Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho. 32Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho. 33Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná: 34Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost. 35Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.