1Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského: 2Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc. 3Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení. 4Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá: 5Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho. 6Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj. 7Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé. 8Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj. 9Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj, 10Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět. 11Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně. 12Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá. 13Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje. 14Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým. 15Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti. 16Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho. 17Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti. 18Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému. 19Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti. 20Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému. 21Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou. 22Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě. 23Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající. 24Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném. 25Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké. 26Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený. 27Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné. 28Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.