1Pavel, vězeň Krista Ježíše, a Timoteus bratr, Filemonovi milému, a pomocníku našemu, 2A Apfie milé, a Archippovi spolurytíři našemu, i církvi, kteráž jest v domě tvém: 3Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. 4Díky činím Bohu svému, vždycky zmínku o tobě čině na svých modlitbách, 5Slyše o lásce tvé, a víře, kterouž máš ku Pánu Ježíšovi, i ke všechněm svatým, 6Aby společnost víry tvé mocná byla ku poznání všeho toho, cožkoli dobrého jest v vás skrze Krista Ježíše. 7Radost zajisté máme velikou, a potěšení z lásky tvé, že střeva svatých občerstvena jsou skrze tebe, bratře. 8Protož ačkoli mnohou smělost mám v Kristu rozkázati tobě, což by náleželo, 9Však pro lásku raději prosím, jsa takový, totiž Pavel starý, a nyní i vězeň Ježíše Krista. 10Prosímť pak tebe za syna svého, kteréhož jsem zplodil v vězení svém, Onezima, 11Kterýž byl někdy tobě neužitečný, ale nyní tobě i mně velmi užitečný, jehožť jsem odeslal. 12Protož ty jej, totiž střeva má, přijmi. 13Kteréhož já chtěl jsem byl při sobě zdržeti, aby mi posluhoval místo tebe v vězení pro evangelium; 14Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti, aby dobrý skutek tvůj nebyl bezděčný, ale dobrovolný. 15Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej věčného měl, 16Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím více tobě, i podlé těla, i v Pánu. 17Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne. 18Jestližeť pak v čem ublížil, aneb dlužen-liť co, to mně přičti. 19Já Pavel psal jsem svou rukou, jáť zaplatím; ať nedím tobě, že ty i sám sebe jsi mi dlužen. 20Tak, bratře, ať já uživu tebe v Pánu; očerstviž střeva má v Pánu. 21Jist jsa tvým poslušenstvím, napsal jsem tobě, věda, že i více, než pravím, učiníš. 22A mezi tím připrav mi také hospodu; neboť naději mám, že k modlitbám vašim budu vám navrácen. 23Pozdravují tě Epafras, (spoluvězeň můj pro Krista Ježíše), 24Marek, Aristarchus, Démas, a Lukáš, pomocníci moji. 25Milost Pána našeho Jezukrista s duchem vaším. Amen.