1Nesuďtež, abyste nebyli souzeni. 2Nebo kterýmž soudem soudíte, týmž budete souzeni, a kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno. 3Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna neznamenáš? 4Aneb kterak díš bratru svému: Nech ať vyjmu mrvu z oka tvého? A aj, břevno v oku tvém. 5Pokrytče, vyjmi nejprv břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu z oka bratra svého. 6Nedávejte svatého psům, aniž mecte perel svých před svině, aťby snad nepotlačily jich nohama svýma, a obrátíce se, neroztrhaly vás. 7Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno. 8Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno. 9An který z vás jest člověk, jehož kdyby prosil syn jeho za chléb, dal by jemu kámen? 10A prosil-li by za rybu, zdali dá jemu hada? 11Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš, kterýž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho, prosí? 12A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci. 13Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. 14Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji. 15Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. 16Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž zbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? 17Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. 18Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. 19Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. 20A tak tedy po ovocích jejich poznáte je. 21Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest. 22Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? 23A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. 24A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. 25I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále. 26Každý pak, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku. 27I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký. 28Stalo se pak, když dokonal Ježíš řeči tyto, že se převelmi divili zástupové učení jeho. 29Nebo učil je jako moc maje, a ne jako zákonníci.