1V těch pak dnech přišel Jan Křtitel, káže na poušti v zemi Judské, 2A řka: Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské. 3Totoť jest zajisté ten předpověděný od Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícíhona poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. 4Ten pak Jan měl roucho z srstí velbloudových, a pás kožený okolo bedr svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní. 5Tedy vycházel k němu Jeruzalém a všecko Judstvo, i všecka okolní krajina Jordánská, 6A křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své. 7Uzřev pak mnohé z fariezů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu? 8Protož neste ovoce hodné pokání. 9A nemyslte, že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že může Bůh z kamení tohoto vzbuditi synyAbrahamovi. 10A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý tedy strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. 11Jáť křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm. 12Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným. 13Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby pokřtěn byl od něho. 14Ale Jan velmi zbraňoval jemu, řka: Já mám od tebe křtěn býti, a ty pak jdeš ke mně? 15A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Nechej nyní; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy nechal ho. 16A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj. 17A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.