1I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci. 2A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi. 3A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého bělič na zemi učiniti nemůže. 4I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví. 5A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden. 6Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni. 7I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte. 8A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou. 9A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane. 10I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti. 11I otázali se ho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že Eliáš musí přijíti prvé? 12On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprvé, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že musí mnoho trpěti, a za nic položen býti. 13Ale pravím vám, že i Eliáš přišel, i učinili mu, což chtěli, jakož psáno jest o něm. 14Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich, a zákonníky, an se hádají s nimi. 15A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a zběhše se, přivítali ho. 16I otázal se zákonníků: Co se hádáte spolu? 17A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého. 18Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami svými, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, ale nemohli. 19A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný. Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně. 20I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned ním duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. 21I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Od dětinství. 22A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. 23A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. 24A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé. 25Uzřev pak Ježíš, že se zbíhá zástup, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Duchu němý a hluchý, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. 26Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel. I učiněn jest jako mrtvý, tak že mnozí pravili, že umřel. 27Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho. I vstal. 28A když všel do domu, učedlníci jeho otázali se ho soukromí: Proč jsme my ho nemohli vyvrci? 29I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyjíti, jediné skrze modlitbu a půst. 30A jdouce odtud, šli spolu skrze Galilei, ale nechtěl, aby kdo věděl. 31Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetího dne z mrtvých vstane. 32Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a však ostýchali se ho otázati. 33I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali? 34Ale oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší. 35A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť ze všech nejposlednější a všech služebník. 36A vzav pacholátko, postavil je u prostřed nich, a vzav je na lokty, řekl jim: 37Kdož by koli jedno z takových pacholátek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal. 38I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, proto že s námi nechodí. 39Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Neboť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, aby mohl snadně zle mluviti o mně. 40Nebo kdož není proti nám, s námiť jest. 41Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, proto že jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své. 42A kdož by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by mu lépe bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře. 43A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, nežli obě ruce majícímu jíti do pekla v ten oheň neuhasitelný, 44Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. 45A pakli noha tvá horšila by tě, utni ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života,nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v ten oheň neuhasitelný, 46Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. 47Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, 48Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. 49Nebo každý ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena. 50Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl sami v sobě, a pokoj mějte mezi sebou.