1I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma. 2A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma), jísti chleby, reptali o to. 3Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších. 4A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů. 5Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? 6On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. 7Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská. 8Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte. 9I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali. 10Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře. 11Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to), čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. 12A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své, 13Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte. 14I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte. 15Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka. 16Má-li kdo uši k slyšení, slyš. 17A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství. 18I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti? 19Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy. 20Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka. 21Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, 22Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. 23Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka. 24A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti. 25Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho. 26(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. 27Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. 28A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. 29I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. 30I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. 31Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. 32I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. 33A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. 34A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se. 35A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. 36I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali. 37A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.