1Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží biskupové a zákonníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali. 2Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu. 3A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši alabastrovou nádobu, vylila ji na hlavu jeho. 4I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se? 5Nebo mohlo toto prodáno býti, dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I zpouzeli se na ni. 6Ale Ježíš řekl: Nechte jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť skutek učinila nade mnou. 7Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždycky míti budete. 8Ona což mohla, to učinila; předešlať, aby těla mého pomazala ku pohřebu. 9Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, takéť i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její. 10Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím biskupům, aby jim ho zradil. 11Oni pak uslyševše, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil. 12Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka? 13I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním. 14A kamžkoli vejde, rcete hospodáři: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými? 15A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte. 16I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka. 17Když pak byl večer, přišel se dvanácti. 18A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou. 19A oni se počali rmoutiti, a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já? 20On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčívá se mnou v mise. 21Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten. 22A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. 23A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni. 24I řekl jim: To jest krev má smlouvy té nové, kteráž se za mnohé vylévá. 25Amen pravím vám, žeť již více nikoli nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím. 26A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. 27Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce. 28Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee. 29Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic. 30I řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prvé než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. 31On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoliť nezapřím tebe. A takž také i všickni mluvili. 32I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, až se pomodlím. 33A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti. 34I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte. 35A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta. 36I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty. 37I přišel a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? 38Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. 39A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě. 40A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí, (nebo oči jejich byly obtíženy); aniž věděli, co by jemu odpověděli. 41I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišlať ta hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných. 42Vstaňte, poďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest. 43A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, kterýž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, od předních kněží biskupů a od zákonníků a starších. 44Zrádce pak jeho byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest; jmětež ho, a veďte opatrně. 45A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho. 46Tedy oni vztáhli naň ruce své, a jali jej. 47Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze biskupova, a uťal jemu ucho. 48I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali? 49Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale aby se naplnila písma. 50Tedy opustivše jej, všickni utekli. 51Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci. 52On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich. 53I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi biskupovi, a sešli se k němu všickni přední kněží biskupové i starší i zákonníci. 54Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze biskupův; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně. 55Ale přední kněží biskupové i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, a však nenalezli. 56Nebo ač mnozí křivé svědectví vydávali proti němu, však svědectví jejich nebyla jednostejná. 57Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce: 58My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím. 59Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné. 60Tedy povstav nejvyšší kněz biskup u prostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničeho, což tito na tebe svědčí? 61Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz biskup otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, ten Syn toho Požehnaného? 62A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými. 63Tedy nejvyšší kněz biskup roztrh roucha svá, řekl: I což ještě potřebujeme svědků? 64Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni potupili jej, že jest hoden smrti. 65I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a jej poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj. A služebníci kyji jej bili. 66A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děvek nejvyššího kněze biskupových. 67A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi. 68Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval. 69Tedy děvka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest. 70A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest. 71On pak počal se proklínati a přisahati: Neznám člověka toho, o němž pravíte. 72A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prvé než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.