1Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc. 2I hledali přední kněží biskupové a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu. 3Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti. 4A on odšed, mluvil s předními kněžími biskupy, a s úředníky, kterak by ho jim zradil. 5I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 7Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek. 8I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 9A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 10On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými? 12A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 13I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 14A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 15I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl. 16Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 17A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 18Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 19A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 20Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem. 22A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 23Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 24Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší. 25On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící. 27Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 29A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici. 32Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 33A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 34On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne. 35I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 36Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě. 37Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou. 38Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 39A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 40A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 43I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 44A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 45A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 46I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ. 49A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 50I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze biskupova, a uťal ucho jeho pravé. 51A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej. 52I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím biskupům a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi. 53Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti. 54I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze biskupova. Petr pak šel za ním zdaleka. 55A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 56A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 57On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 58A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 59A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest. 60I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 61I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 62I vyšed ven Petr, plakal hořce. 63Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 65A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 66A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží biskupové a zákonníci, a vedli ho do rady své, 67Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 68A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte. 69Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 70I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem. 71A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.