1I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží biskupové a zákonníci s staršími. 2I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal? 3I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi: 4Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? 5Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? 6Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok. 7I odpověděli: Že nevědí, odkud byl. 8I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím. 9I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy. 10A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného. 11I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. 12I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven. 13Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se. 14Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví. 15A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice? 16Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. 17Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní? 18Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. 19I hledali přední kněží biskupové a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. 20Tedy střehnouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. 21I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. 22Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? 23Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? 24Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. 25On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. 26I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. 27Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení), otázali se ho, 28Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. 29I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. 30I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí. 31Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli. 32Nejposléze po všech umřela i ta žena. 33Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? 34A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. 35Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. 36Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým. 38Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. 39Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. 40I nesměli se jeho na nic více tázati. 41Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým? 42A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, 43Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých? 44Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? 45I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: 46Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích. 47Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.