1Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdež byl Lazar ten, kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých. 2I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s ním. 3Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti. 4Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi: 5Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým? 6To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zlodej byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil. 7Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřbu mého zachovala to. 8Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. 9Zvěděl pak zástup veliký z Židů, že by tu byl. I přišli, ne pro Ježíše toliko, ale také aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých. 10Radili se pak přední kněží biskupové, aby i Lazara zamordovali. 11Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše. 12Nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, 13Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Hosanna, požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský. 14I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest: 15Neboj se, dcero Sionská, aj, král tvůj béře se, na oslátku sedě. 16Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že to psáno bylo o něm, a že jemu to učinili. 17Vydával pak svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu, a vzkřísil jej z mrtvých. 18Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil. 19Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm. 20Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek. 21Ti tedy přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti. 22Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak zase a Filip pověděli Ježíšovi. 23A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať hodina, aby oslaven byl Syn člověka. 24Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese. 25Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí. 26Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec. 27Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této. 28Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím. 29Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil. 30Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás. 31Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven. 32A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě. 33(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.) 34Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka? 35Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde. 36Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi. 37A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však neuvěřili v něho, 38Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu, a rámě Páně komu jest zjeveno? 39Protoť nemohli věřiti, že opět Izaiáš řekl: 40Oslepil oči jejich, a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. 41To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho, a mluvil o něm. 42A ačkoli mnozí i z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali, aby ze školy nebyli vyobcování. 43Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží. 44Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, kterýž mne poslal. 45A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal. 46Já světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal. 47A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět. 48Kdož mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den. 49Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, kterýž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti. 50A vím, že přikázaní jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.