1A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 2Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 3Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 4Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 5Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. 6Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl: 7Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. 8Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil? 9Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš? 10Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se. 11Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho. 12Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich. 13Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě. 14A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá. 15Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl. 16Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho. 17Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené. 18Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný. 19Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj. 20Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam. 21V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem. 22Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej. 23Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá. 24Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?