1Prosímť tedy vás já vězeň v Pánu, abyste chodili tak, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste, 2Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce, 3Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. 4Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání svého. 5Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, 6Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás. 7Ale jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova. 8Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem. 9Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prvé do nejnižších stran země? 10Ten pak, kterýž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko. 11A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele, 12Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova, 13Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova, 14Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; 15Ale upřímě se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista. 16Z kteréhož všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podlé vnitřní moci v míru jednoho každého ouda, zrůst, jakž na tělo přísluší, béře, k vzdělání svému v lásce. 17A protož totoť pravím a osvědčuji skrze Pána, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své, 18Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich. 19Kteříž zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí. 20Ale vy ne tak jste se vyučili od Krista, 21Ač jestliže jste ho slyšeli, a o něm byli vyučeni, jakž jest pravda v Ježíšovi, 22Totiž, žeť vám náleží složiti ono první obcování podlé toho starého člověka, rušícího se, podlé žádosti oklamávajících, 23Obnoviti se pak duchem mysli své, 24A obléci toho nového člověka, podlé Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy. 25Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek oudové. 26Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši. 27Nedávejte místa ďáblu. 28Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama, což dobrého jest, aby měl, z čeho uděliti nuznému. 29Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jestli jaká dobrá k vzdělání užitečnému, aby dala milost posluchačům. 30A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmž znamenáni jste ke dni vykoupení. 31Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí, 32Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek,jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.