1Muž pak nějaký, jménem Ananiáš, s Zafirou, manželkou svou, prodal statek. 2A lstivě těch peněž ujal s vědomím manželky své, a přinesa díl nějaký, položil k nohám apoštolským. 3I řekl Petr: Ananiáši, proč naplnil satan srdce tvé, tak abys lhal Duchu svatému, a lstivě ujal peněz za to pole? 4Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobě nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proč jsi tuto věc složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu. 5Tedy uslyšav Ananiáš ta slova, padna, zdechl. I spadla bázeň veliká na všecky, kteříž to slyšeli. 6A vstavše mládenci, vzali jej, a vynesše ven, pochovali. 7I stalo se po chvíli, jako po třech hodinách, že i jeho žena, nevěduci, co se bylo stalo, přišla. 8I řekl jí Petr: Pověz mi, za tolik-li jste pole prodali? A ona řekla: Ano, za tolik. 9Tedy dí jí Petr: I proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha Páně? Aj, nohy těch, kteříž pochovali muže tvého, přede dveřmi, a vynesouť tebe. 10I padla hned před nohy jeho, a zdechla. A všedše mládenci, nalezli ji mrtvou; i vynesše, pochovali podlé muže jejího. 11I byla bázeň veliká po vší církvi, i mezi všemi, kteříž to slyšeli. 12Skrze ruce pak apoštolů dáli se divové a zázrakové mnozí v lidu. (A bývali všickni jednomyslně v síňci Šalomounově. 13Jiný pak žádný nesměl se připojiti k nim, ale velebil je lid. 14Anobrž vždy více se rozmáhalo množství věřících Pánu, mužů i také žen.) 15Tak že i na ulice vynášeli nemocné, a kladli na ložcích a na nosidlách, aby, když by šel Petr, aspoň stín jeho stínil na některé z nich. 16Scházelo se pak množství z okolních měst do Jeruzaléma, nesouce nemocné a trápené od duchů nečistých, a uzdravováni byli všickni. 17Tedy povstav nejvyšší kněz biskup a všickni, kteříž byli s ním, (jenž byli saducejské sekty), naplněni jsou závistí. 18I vztáhli ruce na apoštoly, a vsázeli je do žaláře obecného. 19Ale anděl Páně v noci otevřev dvéře u žaláře, vyvedl je ven a řekl: 20Jděte, a postavíce se, mluvte lidu v chrámě všecka slova života tohoto. 21Tedy oni uslyševše, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Přišed pak nejvyšší kněz biskup a ti, kteříž s ním byli, svolali radu a všecky starší synů Izraelských, i poslali do žaláře, aby oni byli přivedeni. 22A služebníci přišedše, nenalezli jich v žaláři. A navrátivše se, vypravovali, 23Řkouce: Žalář zajisté nalezli jsme zavřený se vší pilností, a strážné vně stojící u dveří, ale otevřevše, žádného jsme tam nenalezli. 24A když uslyšeli řeči tyto i nejvyšší kněz biskup i úředník chrámu i přední kněží, nerozuměli, co by se to stalo. 25A přišed kdosi, pověděl jim, řka: Aj, muži, kteréž jste vsázeli do žaláře, v chrámě stojí a učí lid. 26Tehdy odšed úředník s služebníky, přivedl je bez násilé; (nebo se báli lidu, aby nebyli ukamenováni). 27A přivedše je, postavili je v radě. I otázal se jich nejvyšší kněz biskup, 28Řka: Zdaliž jsme vám přísně nepřikázali, abyste neučili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém učením svým, a chcete na nás uvésti krev člověka toho. 29Odpověděv pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí. 30Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověsivše na dřevě. 31Toho Bůh, kníže a spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů. 32A my jsme svědkové toho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož dal Bůh těm, kteříž jsou poslušni jeho. 33Oni pak slyševše to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je vyhladili. 34Tedy povstav v radě jeden farizeus, jménem Gamaliel, zákona učitel, vzácný u všeho lidu, rozkázal, aby na malou chvíli ven vyvedli apoštoly. 35I řekl jim: Muži Izraelští, pilně se rozmyslte při těchto lidech, co máte činiti. 36Nebo před těmito časy byl povstal Teudas, pravě se býti něčím, jehož se přídrželo mužů v počtu okolo čtyř set. Kterýž zahynul, i všickni, kteříž přistoupili k němu, rozptýleni jsou a v nic obráceni. 37Po něm pak povstal Judas Galilejský za dnů popisu, a mnoho lidu po sobě obrátil. Ale i ten zahynul, a všickni, kteřížkoli přistoupili k němu, rozptýleni jsou. 38A protož nyní pravím vám: Dejte pokoj těmto lidem, a nechte jich. Nebo jestližeť jest z lidí rada tato aneb dílo toto, rozprchneť se; 39Pakliť jest z Boha, nebudete moci toho zkaziti. Abyste snad i Bohu odporní nalezeni nebyli. 40I povolili jemu. A povolavše apoštolů, a zmrskavše je, přikázali, aby nemluvili ve jménu Ježíšovu. I propustili je. 41Oni pak šli z toho shromáždění, radujíce se, že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše. 42Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista.