1Nebo o pomoci, kteráž se děje svatým, jest zbytečné psáti vám. 2Vím zajisté o vaší hotovosti, pro kterouž chlubím se vámi Macedonským, že Achaia hotova jest od předešlého léta. A ta vaše horlivost mnohými pohnula. 3I poslal jsem tyto bratří, aby chlouba naše vámi nebyla marná v té stránce, ale abyste, (jakž jsem řekl), byli hotovi, 4Abychom snad, přišli-li by se mnou Macedonští, a nalezli vás nehotové, nemusili se styděti, (ať nedím vy), za tak podstatnou chloubu. 5Protož vidělo se mi za potřebné těchto bratří napomenouti, aby napřed šli k vám, a připravili prvé opověděnou zbírku vaši, aby byla hotová jako dobrovolná zbírka, a ne jako bezděčná. 6Ale totoť pravím: Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude; a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude. 7Jeden každý jakž uložil v srdci, ne s neochotnou myslí aneb z mušení. Neboť ochotného dárce miluje Bůh. 8Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všeliký dostatek majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému, 9Jakož psáno jest: Rozsypal a dal chudým, spravedlnost jeho zůstává na věky. 10Ten pak, kterýž dává símě rozsívajícímu, dejž i vám chléb k jedení, a rozmnožiž símě vaše, a přispořiž úrody spravedlnosti vaší, 11Abyste všelijak zbohaceni byli ke všeliké sprostnosti, kteráž působí skrze nás, aby díky činěny byly Bohu. 12Nebo služba oběti této netoliko doplňuje nedostatky svatých, ale také rozhojňuje se v mnohé díků činění Bohu, příčinou schválení služby této, 13Když chválí Boha z jednomyslné poddanosti vaší k evangelium Kristovu, a z upřímé té zdílnosti k sobě i ke všechněm, 14A modlí se za vás ti, kteříž vás převelice milují pro vyvýšenou milost Boží v vás. 15Díka pak Bohu z nevymluvného daru jeho.